VYBAVENÍ V HISTORII

Základní podmínkou pro lyžování bylo vlastnit dobré lyže. Pro lyžaře-turistu to byly lyže jasanové.

 Nejlepší varianta byla pokud se všechna léta sbíhala rovnoběžně v parabolách do špičky lyže, tomu se říkalo lyže se zrcadlovým řezem. Na přípravu lyží se používalo různých typů mazadel. Ty se doporučovalo nanášet za tepla. Na rozžehlení se používalo žehličky.

Existovalo mnoho variant vázání. Od vázání řemenových až po složitá, kovová, používaná obzvláště v Alpách. V našich horách se užívala vázání řemenová.

Dalo se používat dvou variant holí. První typ byla téměř třímetrová tyč, ovšem pouze jedna. Druhou, prosazující se, variantou bylo užívaní dvou holí. Ty měli sahat do výše ramen, tedy asi 150 cm dlouhé. Přibližně 15 cm nad bodcem opatřené talířky, aby se nebořily do sněhu. Průměr talířků byl nejčastěji 15 cm. Poutko na držení mělo být nejlépe ze širokého a měkkého řemene. 

Důležitou součástí lyžařské výbavy byly vhodné boty. Nejlepší bylo nechat si ušít pár speciálně na lyžování. Ty měly dvojitou podešev, malé dírky na šněrovadla, jazyk všitý až navrch boty a nahoře plstěnou manžetu proti vnikání sněhu do bot.

Z oblečení byl nejlepší norský lyžařský kostým. Dal se sehnat v odborných závodech. Sestával z dlouhých kalhot sahajících až do bot, u bot se ovazoval ovazky a z blůzy zapínající se až u krku. Přesto postačil i obyčejný turistický oblek a ovinovací kamaše.